Velikonoce na Javorníku 2014

Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají.
Jasné počasí o Velikonocích - nastane léto o letnicích.
Kdo na Velikonoce nesní ani jedno vajíčko, smutný bude brzičko.
Máme-li na Velikonoce k obědu husu, dá ti pěkný kluk pusu.

Většina místních rodin má již před svátky připravenou výzdobu, která musí obsahovat velikonoční symboly. To jsou pomlázky s pentlemi a mašlemi, různými způsoby barvená a zdobená vajíčka,  zajíčci a beránci, řehtačky, barevné pentle a mašle, pučící jívové větve - kočičky a setkáme se i s rostlinou s výrazně červenými květy, což je velikonoční kaktus. Jaro si lidé vnášejí do obydlí také setím obilí do misek a talířků.

Sváteční kuchyně má také své zvyklosti, peče se jehněčí nebo kůzlečí maso se špenátem a nesmí chybět velikonoční nádivka připravovaná v každé rodině jiným způsobem. Veškeré jídlo se ale musí „zelenat“ špenátem, mladými kopřivami, šťovíkem a jarními bylinkami, které po letošní teplé zimě a brzkém jaru nebude problém natrhat ani na Šumavě…. A nesmíme zapomenout ani na sladkou kuchyni, jidáše, mazance a pocukrovaného nebo čokoládou zdobeného beránka.

Vajíčka jsou výrazem plodnosti a nového života a proč se darují o tom se vypráví zajímavá legenda. Ježíš s Petrem se během putování zastavili ve statku a poprosili o kousek chleba. Hospodyně byla nešťastná protože žádný neměla. Když uslyšela kdákání slepice, seběhla do kurníku a sebrala tam vejce. Ta uvařila a pohostila pocestné. Když odešli, chtěla smést a vyhodit skořápky, ale ty se proměnily ve zlato. Začala rozdávat všem vejce, ale žádné skořápky se již ve zlato neproměnily. Tak začala rozdávat vejce v den výročí návštěvy oněch dvou pocestných….

Svátky Velikonoc začínají sazometnou nebo také škaredou středou, kdy se podle tradic nikdo nesmí škaredit ani mračit jinak se bude škaredit a mračit po všechny středy v roce.
Na zelený čtvrtek, první den oslav Velikonoc dostávají javornické děti velký úkol. Začínají ve čtvrtek pozdě odpoledne, chodí s řehtačkami od chalupy k chalupě a vydávají rámus, kterým podle tradice svolávají sousedy k bohoslužbám. Všechny zvony totiž umlkly a odlétly do Říma pro požehnání svatého otce a vrátí se až na Bílou sobotu. Mezi místními dětmi se určí „kaprál“, což je zpravidla nejstarší chlapec nebo dívka do 15 let a ten organizuje kdy se děti k řehtání sejdou, kudy půjdou, jak se rozdělí o „vyřehtané“ sladkosti a peníze. Poprvé tedy „řehtáci“ řehtají ve čtvrtek odpoledne, podruhé v pátek brzy ráno, potřetí v pátek odpoledne a to jdou i s proutěnými košíčky a vybírají co jim kdo přispěje za službu nahrazení zvonů. Naposledy vycházejí v sobotu brzy ráno když „zařehtávají“. V neděli ještě děvčata barví a zdobí vajíčka a chlapci doplétají pomlázky z mladých vrbových proutků.
V pondělí od brzkého rána obcházejí muži a chlapci všechny ženy a děvčata , šlehají je vlasnoručně vyrobenými pomlázkami a odříkavají všeobecně známou koledu:
„Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.“
Holky přece nesmí uschnout! Za to pak chlapce obdarovávají barvenými vajíčky a vážou jim barevné stužky na konec pomlázky. Jenom hoši pozor na kořaličky, které dívky a ženy nabízejí, ať dojdete v pořádku zpátky domů…
Najděme také my všichni sílu a čas přivítat jaro a udržet si původní zvyky a tradice, třeba letos právě na Javorníku!

Krásné svátky jak z pohádky,
sluníčko ať nám jen svítí,
na louce ať kvete kvítí,
na stolečku vajíčka,
co nám snesla slepička,
přejem hodně zdravíčka…

Fotogalerii z loňských velikonoc na Javorníku naleznete ZDE